Motorismus a motorky jsou velice oblíbené. Já sama mám také dvě motorky, sice jenom takové lehké, ale ráda jezdím na motorkách. Mám skútr, potom mám jednu motorku, která je spíše už veterán. Zdědila jsem ji po dědečkovi. Dědeček říkal, že když si je kupoval, tak už byla pět let stará, takže dohromady už je tato motorka snad čtyřicet let stará. Dědeček na ni poslední roky vůbec nejezdil, protože má problémy s klouby a se zády a sám říká, že už také špatně vidí, ale ještě u lékaře nebyl. A to jenom kvůli tomu, aby mohl řídit auto. Protože dědeček byl opravdu vášnivý motorista, nejenom že moc rád řídil automobil, ale také motorky.
Dědeček, spíše, než měl nějakou silnou motorku, které vídáme dneska na ulici, tak měl takový prskolety, jak se říkalo. Alespoň takhle se tomu říkalo před lety. Myslím, že to byla značka Java, ale už si nejsem jistá, protože dědeček měl potom tu druhou motorku, kterou mám nyní já. Značku už si nevzpomínám, protože ona tam snad ani nejde vidět. Řekla jsem si, že bych tuhle motorku chtěla jednoho dne také nějak upravit, aby vypadala lépe. Jednoduše nějak ji opravit, aby ji nějaký odborník spravil, nějaká renovace. A pak, co se týká motorek, tak už jsem také dvakrát byla na moto srazu.
S dědečkem jsem byla jednou, aby mi tohle všechno ukázal, protože dědeček si stále nedokáže odpustit nějaké moto srazy. I když je dědečkovi sedmdesát let, tak si stále tyto moto srazy nedokáže odpustit, protože motorky jsou jeho vášeň. Naše babička tohle samozřejmě schvaluje a říká, že když tohle dědečka baví, takže na tom nevidí nic špatného, prý jenom aby nejezdil už na motorce s nějakou kráskou, s nějakou mladou ženou. To se vždycky smějeme, protože dědeček samozřejmě na tohle vůbec nemá náladu a myslím si, že motorky jsou pro něj větší vášeň než ženy. Myslím si, že někteří lidé to takhle jednoduše mají. Motorismus je pro ně vášeň.